Mushing zažívá v Čechách obrovský boom / 23.02.2018

Máte psa, který miluje pohyb v přírodě, a přemýšlíte, jak by se dalo jeho nadšení pro běh spojit s vaším sportováním? Přihlaste se společně do sokolského oddílu sportu psích spřežení! Právě tento netradiční sport totiž zažívá v Čechách obrovský boom.

Jiří Suchý, Michal Ženíšek, Linda Suchá, Marie Ševelová. Seznam jmen nejúspěšnějších zástupců českého sportu psích spřežení, neboli mushingu, je mnohem delší, tato jsou však v rámci Sokola nejzvučnější. Vždyť poslední jmenovaná, Marie Ševelová, je úřadující mistryní světa. „V posledních třech letech patří Češi mezi absolutní špičku. Například na domácím mistrovství Evropy v roce 2016 ve Vysočina Areně jsme s osmadvaceti medailemi byli nejúspěšnější výpravou,“ vyzdvihuje kvality českých závodníků jedna z hlavních organizátorek akcí psích spřežení na našem území Kamila Šrolerová.

Kolébkou sokolského mushingu je Děčín a tamní oddíl TJ Sokol Maxičky, který vznikl už před dvaceti lety. „Dnes máme v Děčíne jen pár zástupců z celé té stočlenné základny, jinak jsme rozeseti po celé republice,“ přibližuje Šrolerová a zmiňuje především Vysočinu či Plzeňsko. „Sportu psích spřežení se zkrátka lidé věnují hlavně tam, kde mají přírodu a hory. Nepotřebujeme žádnou klubovnu. Stačí nám louky, lesy a pěkné, bezasfaltové tratě,“ vypočítává Šrolerová to nejdůležitější, co s několika zapálenými kolegy potřebuje pro organizaci závodů, společných tréninků a soustředění.

Lidi s běhacími psy se spojují především prostřednictvím sociálních sítí a webových stránek. A nejedná se zdaleka jen o klasické mushery s velkou psí smečkou. „Hlavní mushingová sezóna je samozřejmě v zimě. A podle pravidel by se v něm ani nemělo závodit, jakmile je teplota vyšší než třináct, patnáct stupňů, což je v létě prakticky nesplnitelné. Navíc jsou zimy v Čechách rok od roku horší, nemůžeme na ně spoléhat. Otevřeli jsme tak brány i dalším odvětvím. Jedná se o takzvaný individuální mushing, tedy spolupráci člověka s jedním, dvěma, maximálně třemi psy. Ty klasické mushery, co jezdí vyloženě psí spřežení, máme z celé základny jen asi čtyři,“ objasňuje Šrolerová.

Do individuálního mushingu se tak řadí bikejöring (pes táhne cyklistu), skijöring (pes táhne lyžaře), scooterjöring (pes táhne koloběžkáře) nebo dnes velmi oblíbený canicross, tedy běh se psem. A právě toto odvětví přivádí podle Šrolerové k individuálnímu mushingu stále větší počet nadšenců. „Až donedávna se tomuto sportu věnovali téměř výhradně lidi z musherských rodin. Ale s rozmachem cannicrossu se to dramaticky mění. Přicházejí třeba atleti, nebo sportovci obecně, co mají doma pejska nebo si ho teprve pořizují a zjišťují, že by s ním mohli dělat sport na nějaké úrovni. Kolikrát tomu už přizpůsobují výběr plemene.“

S rostoucí oblibou originálního sportu se rozšiřuje také základna sokolských “musherů“, a to i ta dětská. „Z toho máme mimořádnou radost. Už to nejsou všechno jen děti z rodin, kde má sport psích spřežení tradici. Děti mohou s pejskem závodit od sedmi let. Teď čerstvě tam máme dva atlety, klučíka kolem deseti let a juniorku. To jsou přitom především profíci atleti a běžkaři. Mushing mají jako bonus,“ těší Šrolerovou.

Současná popularita individuálního mushingu se odráží také v organizaci závodů. Není neobvyklé, že se počet závodníků vyšplhá přes stovku. Zvyšuje se také počet kategorií a zúčastněných plemen. „Uspořádat kvalitní závody je stále větší fuška,“ přiznává maminka dvou malých dětí, pro kterou je mushing srdeční záležitostí. Jako atletka se k němu se svým psem dostala v roce 2010. Postupem času se nadchla nejen pro účast v závodech, ale také pro jejich pořádání. „To je taková moje úchylka, organizovat a mít strašně moc věcí na bedrech. Je to takové moje prokletí a vášeň zároveň,“ směje se.

A právě nadšení a cit pro práci se psy, kterými oplývá i Kamila Šrolerová, řadí Čechy mezi světovou musherskou elitu. Potvrdit to mohou už koncem února na mistrovství Evropy v Itálii, kde se bude závodit jak v klasických psích spřeženích, tak ve skijöringu.