Bratr Benda popřál Českým lvům sokolského ducha / 27.03.2019

Výraznou sokolskou stopu neslo vyhlašování výročních filmových cen Český lev 2019. Hlavní cenu, tedy Cenu za nejlepší film, přišel na pódium vyhlásil bratr Miroslav Benda (87 let) z Křenovic, mj. hrdina loňského dokumentární filmu Dobrý život sokola Bendy. A o svém nejnovějším dobrodružství vyprávěl, jak je jeho zvykem – zapáleně, s nadhledem a humorem.

Bratře Bendo, jak se ocitne sokol z Křenovic v přímém přenosu na pódiu Rudolfina?

Česká filmová a televizní akademie se mi ozvala 14 dní před ceremoniálem, asi si mne našli, že jsem hrál v tom sokolském filmu. Samozřejmě mě to potěšilo! Ani jsem neměl trému z toho, že budu vystupovat před tolika lidmi v přímém přenosu, vždyť starostu Sokola jsem dělal 19 let, i ty filmaře jsem poznal.  Ale přece jen ve mně trochu hlodalo. Kdybych to pokazil, udělal bych ostudu nejen sobě, ale především Sokolu – vždyť jsem měl být v kroji! Nikdo by pak neřekl: viděl jsi to nemehlo Bendu, ale každý by řekl: viděl jsi to nemehlo ze Sokola? A to mne trochu strašilo.

Trénoval jste vystoupení?

Trochu jsem se připravoval, každý večer jsem si to v hlavě trochu sumíroval. Ale že bych si to zkoušel před zrcadlem, to zase ne! Bohužel, před rokem odešla moje žena do sokolského nebe, takže ani jsem se o tom nemohl poradit. Ale moje vnučka, ta mi občas říkala - tak pojď dědo, přehrajeme si to.

Jak jste ten večer vnímal?

Hlavně jsem se soustředil, abych to nezkazil. Rodina a přátelé by mi to odpustili, ale když člověk stojí v kroji, cítí velkou zodpovědnost. Před přenosem byla ještě zkouška, jak bude předávání vypadat, takže naštěstí bylo pořád co dělat. Potom za mnou přišlo spousta lidí – sokolů, vzpomínali, že jejich maminka nebo dědeček byli nadšenými sokoly a podobně. Já sám jsem zašel pozdravit paní poslankyni Němcovou, o které vím, že má Sokol ráda, byla dokonce na našem Sletu.

Takže to vypadá, že jste nakonec Sokolu ostudu neudělal.

Víte, že já jsem to ještě neviděl? Ale dělal jsem, co jsem mohl. Mám radost, že jsem mohl o Sokole mluvit, zmínil jsem moji vnučku, která po mně starostování v jednotě převzala. V neděli mi volal scénárista našeho filmu Roman Franc a říkal, že je všechny potěšilo, že jsem v přenosu panu producentovi popřál „sokolského ducha“. Takže to asi dopadlo dobře!

A jaký byl váš největší zážitek?

Dostal jsem pochvalu za to, jak dobře vidím. Vedle mé vnučky seděl pan Donutil s paní, a když jsem četl jméno vítězného filmu, tak mu paní Donutilová říkala: Vidíš, takový starý člověk a čte bez brýlí!