V roce 1948 se odjela jako vedoucí družstva sokolských gymnastek do dějiště olympijských her v Londýně. Se svými svěřenkami, které na hrách vybojovaly zlatou olympijskou medaili, se ale už domů nevrátila.

Zvolila emigraci. Nakrátko zůstala v Londýně, v prosinci pak odjela do Spojených států amerických. Nadále se věnovala výuce tělesné výchovy, byla aktivní v zahraničních sokolských organizacích. V roce 1950 se stala náčelnicí Ústředí československého sokolstva v zahraničí.

Dočkala se obnovy sokolské organizace, v kterou vždy věřila. Zemřela 11. ledna 1991 v Schenectady ve státě New York v USA. 

Při smutečním aktu v tělocvičně Sokola New York zazněl z magnetofonu její hlas: „Prosím vás, abyste zůstali věrni Tyršovi a Masarykovi, abyste vždy zůstali pravdiví a pravdomluvní. Jen v pravdě je skutečné sokolství, jako to bylo za první republiky – tenkrát jsme si všichni věřili, a proto se nám práce dařila.“

Urna s popelem Marie Provazníkové byla později převezena do Prahy a uložena v sokolské hrobce v Praze-Strašnicích.

Vzpomínky jsou to nejcennější, co jsme mohli vzít s sebou přes hranice, a rovněž to nejcennější, co zůstalo sestrám a bratřím, uvězněným v žaláři domova. Nejde o to hledat a soudit viníky toho, co se stalo. K tomu nemáme ani právo, ani možnosti. Jde o to, jak působila sokolská myšlenka a jak se vyrovnala s překážkami, stavícími se jí do cesty.

Těm, kdo chtějí upřímně pokračovat v Tyršově sokolství i v porobě a v cizině, mohu jen připomenout znovu a znovu opakovanou radu presidenta Tomáše G. Masaryka: „Držte se Tyrše! Já bych z něho vysoukal, co se dá.“

Z knihy Marie Provazníkové To byl Sokol (Mnichov 1988)

Více o sestře Marii najdete ZDE.