Ta malba je nádherná, ale je obrovská. Jak dlouho trvalo ji vytvořit? 

Tady ta malba mi trvala sedm plných dní, přičemž obvykle maluji sedm až osm hodin denně.

To je dost dlouhá doba, nepotřebujete se u toho občas protáhnout? Musí vás po takové době bolet úplně všechno… 

Samozřejmě při malování venku je největší challenge horko – zejména v létě, kdy máme my streetartisti sezonu. Musím si dávat pozor na to, abych si dávala pauzy a pravidelně se osvěžovala. Základem mojí práce ale je i vnímat počasí a přizpůsobit svou práci tomu, kdy jsou k tomu nejvhodnější podmínky.

Když se na tu malbu podíváme, co vám na ní dělá největší radost? 

Mně osobně na tom dělá největší radost to, jak se mi podařil ten největší portrét – červenovlasá Anna. Je to malba inspirovaná historickou osobou, Annou Ptáčkovou, cvičitelkou, která předcvičovala na tom sletu před 125 lety. V tomto portrétu jsem spokojená zejména s tím, že se mi podařilo dosáhnout opravdu malířského výrazu, ale přitom na velké ploše.

A tento obličej ženy sám o sobě trval jak dlouho?

Celá nástěnná malba mi trvala týden, ale největším portrétem jsem strávila dva a půl dne.

Jak dlouho jste se na tvorbu tohoto muralu připravovala a co všechno jste musela absolvovat před tím, než jste začala malovat, než jste vytáhla barvy a štětec?

Malbu jsem vypracovala klasickou malířskou technikou. Postupuji tedy podobně, jako kdybych malovala obraz na plátně: nejprve udělám skicu, pak na zeď nakreslím sprejem něco, čemu se říká doodle grid, což je síť, která vypadá jako písmena. Ta slouží k převodu grafického návrhu na zeď.

Při práci pro Sokol tomu předcházel proces schvalování s členy této organizace, například s náčelnicí, která malbu iniciovala. Aby byla malba co nejvíc autentická, půjčila jsem si historické kužely ze Sokola Vinohrady, kde byli velmi laskaví a ukázali mi, jak cvičí. Detaily rukou, které drží kužely, jsem tedy namalovala podle současných gymnastek. Podobu jsem postavám vtiskla podle mých kamarádek, současných sportovkyň, protože dobové fotografie samozřejmě neměly použitelné rozlišení. Na muralu jsem tedy kromě Anny Ptáčkové ztvárnila Péťu Kulkovou, Amálku a Terku, všechno to jsou členky běžecké skupiny, s níž chodím každý čtvrtek v okolí Tyršova domu na Malé Straně běhat.

Vy jste vystudovala původně scénografii, ale nakonec je z vás streetartová umělkyně. Jak se to tak přihodí?

Domnívám se, že studium scénografie je ideální průprava pro streetartistu, součástí studia bylo i přemýšlení o veřejném prostoru, které je hodně podobné přemýšlení architektonickému. Věc, kterou nás tam naučili opravdu dobře, je porozumět různým side-specific momentům daného místa. Síla tohoto přístupu je právě v citlivém reagování na celkovou atmosféru a kontext místa tak a včlenění malby na místo tak, aby tam dobře pasovala.

Jaké poselství jste chtěla vzdechnout do vašeho obrazu, do této velké malby?  

Pro mě jako pro umělce je důležité, aby se ženy objevovaly ve veřejném prostoru. Ze svého vlastního života vidím, jak málo je streetartistek ve srovnáni s muži, kteří se této práci věnují. 

Média mě občas nazývají královnou českého streetartu, ale to mě ani moc netěší, protože to právě znamená, že tady ženy v roli tvůrkyň v podstatě ve veřejném prostoru chybí. Samozřejmě jsou zobrazovány – když ale maluje ženy žena, má na ně odlišný pohled. Já jsem na své malbě zdůraznila i jejich sílu a zdatnost, která je pro mě důležitá i jako pro sportovkyni. Nechci, aby byly ženy ve veřejném prostoru zobrazovány jen jako dekorativní květinky, ale ráda bych svým muralem oslavila jejich energii a každodenní hrdinství. Chci jím mimo jiné říct: tohle je náš obyčejný život a tohle je naše krásná, barevná energie, radost, se kterou ho zvládáme – ať už děláme cokoli nebo si třeba jdeme večer zaběhat.

Děkujeme za rozhovor.

O streetartové umělkyni Toy Box

Toy Box je česká streetartová umělkyně, malířka, ilustrátorka a jedna z nejvýraznějších osobností tuzemské komiksové scény. Ve své tvorbě se zaměřuje mimo jiné na sociální témata a veřejnost ji zná třeba skrze komiksy jako například Moje kniha Vinnetou. Získala dvě komiksové ceny Muriel za Nejlepší komiksovou knihu a za nejlepší kresbu za autorský komiks Moje kniha Vinnetou (2015). Více o autorce ZDE.