Co vás přesvědčilo ke spolupráci s projektem Se Sokolem do života?

Považuji Sokol za důležitou součást naší společnosti, je téměř v každé obci a aktivně podporuje všechny generace k pohybu, což mě oslovuje a jsem za to rád. Projekt je určený dětem v mateřských školách. Líbí se mi možnost působit na rozvoj jejich pohybových dovedností. Tím spíš, že sám mám děti v tomto věku. 

Jak byste projekt učitelkám v mateřských školách představil?

Většina učitelek, nebo i učitelů, ví, jak je pohyb u dětí důležitý, ale ne všichni si třeba troufnou vymyslet vlastní sestavu nebo mají obavy, že nepoznají, že dítě provádí cvik špatně. K tomu jsou právě určena naše metodická videa. Chtěl bych proto všechny pozvat k jejich zhlédnutí. 

Pozorujete ve své praxi již nějaké dopady pandemie v rámci oblasti pohybu u dětí?

Pandemie covidu přispěla k již dlouhodobějšímu trendu úbytku obecného pohybu. Navíc byly téměř všechny sportovní kroužky a aktivity zavřeny.  Na druhou stranu je potřeba od sebe odlišit obecný pohyb a organizované kroužky nebo sport. Bohužel běžného pohybu ubývá, a to není jen vlivem pandemie, ale obecně vývojem společnosti. Děti a obecně rodiny tráví víc času doma, u počítače. My si vlastně takový soukromý lockdown děláme dobrovolně. Nechodíme už třeba ani na nákup a necháme si ho poslat. Čtyřicet procent českých dětí jezdí do školy autem nebo autobusem a mají málo obecného pohybu i v mezinárodním srovnání. 

Co byste poradil rodičům, kteří mají doma předškoláka a chtějí ho vést ke sportu? Jak začít? 

U batolat a dětí do jednoho a půl roku každý rodič poměrně přesně ví, co má ve kterém období dítě pohybově předvést a zvládnout. Jsou k tomu četné materiály a pediatři to dobře hlídají. Proto bych rodičům předškoláků doporučil, aby stejně důkladně sledovali pohybový rozvoj i v období předškolním. Aby pozorovali, v jakých pozicích si děti hrají nebo sledují televizi. Vnímali jejich držení těla a kvalitu pohybu. U některých dětí se mohou projevovat příznaky kloubní hypermobility, laxicity vaziva, nebo naopak zvýšeného zkrácení. Některé děti jsou již vysloveně nešikovné. Zásadnější odchylky je potřeba konzultovat a řešit s pediatry a fyzioterapeuty.  Obecně bych se snažil o rozvoj všech pohybových schopností, tedy síly, rychlosti, vytrvalosti nebo koordinace a balance. Tomu by měl odpovídat výběr sportovních kroužků a trávení volného času dětí. V případě, že dítě chodí již do přípravky na konkrétní sport, měl by trénink odpovídat principům všeobecného rozvoje s drobnými prvky specializace. Ideální je, aby děti měly z pohybu čirou radost, aby měly chuť si něco nového vyzkoušet a zlepšovat se. Nejlepší motivací je hra. Ideální je v tomto období hrát si a sportovat s rodiči.  

Co s dětmi, které sportovat nechtějí? 

Pohyb je i cesta k mentálnímu zocelení, pomáhá pochopit, že naučit se, že teď prostě musíš jít a něco odcvičit, má také smysl. Pokud v pohybové aktivitě vidí rodiče benefit, tak by měli na docházce trvat. Vyplatí se postupně zkoušet různé sporty, dívat se na pohyby, posuzovat i genetiku, jací byli rodiče nebo prarodiče. Je dobré zvážit i smyslové možnosti, protože tomu, kdo hůř vidí, půjdou některé sporty špatně. Určitě bych do nějakého desátého roku nezačal dělat jen jeden sport.

Už zmíněný nový video seriál, který jsme společně vytvořili, se zaměřuje na pohybové stereotypy. Na co konkrétně se můžeme těšit?

Jedná se o cviky pro děti od 3 do 6 let. Obtížnost je řazena postupně podle jejich stáří. Každý cvik je vhodné opakovaně zkoušet po celý školní rok, aby si jej děti dobře osvojily. Součástí jsou základní pohybové stereotypy, které je dobré se v tomto věku naučit a zdokonalovat je. Jedná se například o koordinaci zvednutých končetin vleže na zádech, nebo nácvik správného výkroku a podobně. Konkrétní důraz budeme klást například na postavení a držení jak chodidel, tak i rukou v opoře. Dále bych rád představil některé vhodné pozice, ve kterých si děti mohou hrát tak, abychom zabránili vzniku špatných návyků.  

Mgr. Tomáš Hrdý

Vystudoval 2. lékařskou fakultu, pracoval na rehabilitační klinice Fakultní nemocnice Motol v Praze, a nyní již šest let působí v Centru pohybové medicíny Pavla Koláře. Jeho cílem je podporovat v pohybu běžné lidi a zejména děti. Ve volném čase se věnuje rodině, rád cestuje, čte a samozřejmě sportuje. 

Více se o projektu Se Sokolem do života dozvíte ve speciální příloze červnového čísla časopisu Sokol ZDE. 

Ptala se: Adéla Hynková