Struktura tréninku v parkouru / 17.02.2016

Podoba, v jaké je parkour prezentovaný na veřejnosti a ve videích na internetu, je většinou tzv. flow, neboli plynule na sebe navazující dovednosti. Flow je tedy překonání nějaké trasy s překážkami nebo předvedení sestavy určitých akrobatických prvků, případně obojího. Prvky jsou ale převážně nacvičovány izolovaně nebo v kombinacích dvou až tří prvků, podobně jako v gymnastice.

Struktura tréninkové jednotky by měla odpovídat zásadám sportovního tréninku. Tréninková jednotka tedy obsahuje v uvedeném pořadí:

  1. rozcvičení: obecné – mobilizační, rušná, strečinková část; speciální – jednoduché varianty prvků;
  2. hlavní část: nácvik techniky, flow, výzvy (challenges) a psychická příprava;
  3. kondiční část: rozvoj rychlosti a výbušné síly, rozvoj maximální síly a silové vytrvalosti, rozvoj aerobní vytrvalosti;
  4. závěrečná část: zklidnění, kompenzační cvičení a strečink.

Optimální poměr kondičního a technického tréninku je často diskutován a mezi jednotlivými cvičenci je velmi rozdílný. Obecně se doporučuje u začátečníků větší podíl kondiční přípravy oproti technické, někdy se doporučuje poměr kondiční ku technické přípravě až 4 ku 1. Z hlavní části tréninku by tedy bylo věnováno 80 % času tréninku kondičním cvičením a 20 % času nácviku techniky. U pokročilých cvičenců se poměr mění ku prospěchu dovedností, avšak i u nich se doporučuje poměr 2:3, tedy 40 % kondiční a 60 % technické přípravy.

Kondiční trénink

Kondiční trénink zahrnuje trénink obecný, nespecifický, tedy rozvoj kondičních schopností (síla a rychlost, vytrvalost a flexibilita) stejný jako u kteréhokoli sportu. Příkladem mohou být kliky, shyby, dřepy, běh a jiná běžně využívaná cvičení. Pro zásobníky těchto cviků doporučuji např. knihy od Jebavého (2013) nebo Krištofiče (2007). Dále zahrnuje specifickou část, obsahující pohyby využívané v parkouru, které jsou již technicky zvládnuté a upravené pro potřeby tréninkových cílů. Kondiční tréninkové metody v parkouru jsou stále inovovány, proto jsou zde zmíněny jen nejtypičtější a nejpoužívanější cviky.

Technický trénink

Do této kategorie spadá nácvik nových dovedností, případně udržení úrovně zvládnutí již dříve naučených dovedností. Vzhledem k vysokým kondičním požadavkům na provedení některých prvků často není hranice mezi kondičním a technickým tréninkem jasně vymezena. Například tzv. kočičí chůze (cat balance) je dovednost využitelná při překonávání překážek, ale jako pohyb po čtyřech je využívána spíše jako kondiční cvičení. Seznam cvičení typických pro parkour a jejich popis je uveden níže. Za součást či nadstavbu parkouru lze považovat i prvky, které nemají za cíl pouze účelný pohyb z jednoho místa na druhé. Akrobatické dovednosti bývají v praxi jako tricking. Ten zahrnuje efektní prvky z různých bojových umění (Wu Shu, Capoeira), prvky break-dancingu a gymnastiky.

Plynutí, výzvy a duševní trénink

Plynutí, tzv. flow, je pojem označující plynulé napojení jednotlivých prvků za sebou. Ačkoliv je tento pojem někdy používán pouze ve smyslu kombinace prvků, David Belle odkazuje na pojem flow zavedený ve filosofii a psychologii sportu tak, jak ho definoval Csikszentmihalyi (1975, viz také Parkourpedia, 2014a,b). Značí tedy vrcholový zážitek, tok optimálního až extatického prožívání, pohroužení se do příjemného zaujetí či příjemný prožitek při hladce a optimálně uskutečňované či realizované aktivitě.

V tréninku parkouru bývají také využívány výzvy, tzv. challenges, což jsou tréninkové cíle či úkoly. Příkladem může být překonání skokem určité vzdálenosti nebo (bezchybné) vykonání předem stanoveného počtu opakování určitého prvku. Takovéto výzvy se nedoporučuje provádět ve smyslu překonávání strachu při riskantních prvcích. V případě bezpečných stereotypních úkolů (např. posilování) však mohou zvýšit cvičencovu motivaci.

Výzvy tak mohou podpořit překonání překážek, pro něž je více než naše fyzická kondice limitující naše rozpoložení mysli.