Rail balance / 17.02.2016

Chůze po tyči (anglicky rail balance, francouzsky équilibre sur la barre) a jiná rovnovážná cvičení jsou podstatnou součástí parkouru. Rozvoj rovnovážných schopností a souvisejícíh specifických dovedností je podstatný například pro provedení skoku na přesnost (precision jump). Cvičení také posilují svaly nohy a posturální svaly včetně hlubokého stabilizačního systému páteře.
Rovnováha sil je z fyzikálního hlediska stav, ve kterém je výslednice sil a momentů sil působících na cvičence nulová. V praxi cvičenec není ve stabilní poloze, ale změnou polohy těla mění výslednici tíhové síly působící na cvičence tak, aby směřovala proti opoře (tyči) a aby cvičenec zůstal v požadované poloze, typicky ve stoji.
Z biologického hlediska je rovnováha zajišťována především zrakem, podněty z rovnovážného ústrojí (váčky blanitého labyrintu vnitřního ucha utriculus a sacculus a polokruhovité chodbičky) a propriocepcí, tedy čitím ze svalů a kloubů.
Z hlediska motorického učení se jedná při nácviku rovnováhy převážně o implicitní (nevědomé) pohybové učení. To znamená, že spíše než nácvik různých dílčích technických dovedností, spočívá trénink rovnováhy v prostém opakování s cílem udržet rovnováhu. Zrak je nejlépe zaměřit v jednom směru (např. na tyč tři metry před sebe), tak aby se periferní vidění mohlo podílet na udržování rovnováhy při případných kompenzačních pohybech trupu.
Na rozdíl od balančních pomůcek využívaných ve fitness a fyzioterapii (jako asi nejpopulárnější příklad jmenujme bosu) využívá parkour většinou nepohyblivé prvky prostředí (nářadí) jako zábradlí či zídky. Prvkem zvyšujícím nároky na rovnováhu je zde malá plocha opory chodidla.

Cvičení

V bočném postavení (hledíme ve směru delší osy nářadí) provádíme:

  • chůze po tyči vpřed (obr. 1 a 3) a vzad
    Provádí se došlapem přes špičku na celé chodidlo, trup je zpříma. Při pomalejší chůzi lze prodloužit jednooporovou fázi kroku, volná noha pak mírou unožení udržuje rovnováhu. Je možno využít pohybu paží z upažení do vzpažení či připažení pravou či levou.
    obr. 1 - Výchozí poloha při chůzi v bočném postavení
  • v podřepu
    Případně ve dřepu (tzv. kačenka) avšak provádíme po zábradlí.
  • dřepy na jedné
    Spíše posilovací prvek, avšak s určitým podílem ronováhy. Provádí se na celém chodidle.
    V čelném postavení (hledíme kolmo na delší osu nářadí) provádíme:
  • chůze po tyči vpravo (obr. 2) a vlevo
    Udržování rovnováhy zde provádíme vysazením pánve s předklonem (tím posuneme těžiště vzad) nebo podsazením pánve se záklonem (tím posuneme těžiště vpřed). Kolena jsou mírně pokrčená, mírný výpon, chodidla se tyče dotýkají v oblasti metatarzofalangových kloubů
    obr. 2 - Výchozí poloha při chůzi v čelném postavení
  • opakované pomalé dřepy
  • ze vzporu stojmo výskok do dřepu, výdrž
    Dále provádíme obraty, tedy z čelného postavení půlobrat vpravo do stoje rozkročného pravou vpřed, výkrokem levou a půlobratem vpravo podřep v čelném postavení.
    Tak jako u všech cvičení lze doporučit přizpůsobení podmínek úrovni cvičenců. Podmínky můžeme zesnadnit dopomocí, využitím širších nářadí, zařazením v úvodu cvičební jednotky. Podmínky můžeme ztížit zhoršením světelných podmínek (šero), cvičením po zátěži, užším či klouzavějším nářadím, aktivním narušováním rovnováhy cvičence (strčíme do něj) či cvičením se zavřenými oči.
    V případě rychlejšího překonání kratších vzdáleností je možné využít chůze s vytočením chodidel (obr. 4). Tato technika však není optimální z biomechanického hlediska (došlap na část chodidla, která k tomu není určena) a snižuje tréninkový účinek.
    obr. 3 - Optimální technika došlapu při chůzi vpřed
    obr. 4 - Technika došlapu s vytočením chodidel