Seskok / 17.02.2016

Anglicky drop jump, francouzsky saut de font. Jedná se o seskok z vyššího místa na nižší, často se současným pohybem vpřed. Pro začátečníky se doporučuje nepřekračovat výšku jednoho metru, pro pokročilé cvičence je doporučená maximální výška seskoku při tréninku dva metry (viz kapitolu zmírnění rizik). Z pedagogického hlediska je však vhodným doporučením pro trénink seskoků provádět je pouze z takové výšky, do které je cvičenec schopen vyskočit.
Usilujeme o co nejtišší doskok, v okamžiku doskoku paže ze zapažení zevnitř rychle předpaží. Doskok provádíme do vzporu dřepmo, případně do kotoulu. Tichý doskok je vhodnou kontrolou správnosti technického provedení. „Dupnutí“, tedy slyšitelný doskok, signalizuje působení velké síly v okamžiku doskoku. V tomto okamžiku, tedy na začátku brzdícího pohybu nohou, je síla – a tedy i možný nepříznivý vliv na pohybový aparát – největší. Tišší doskok tedy značí zmenšení této maximální síly, jehož chceme v zájmu našeho zdraví dosáhnout.
Důležitou zásadou technického provedení seskoku je, vzhledem k velikosti působících sil, správná poloha kloubů při doskoku. Špičky chodidel, kotníky, kolena i kyčle by měly ležet v rovině určené vektorem reakční síly působící při doskoku. Při pohybu vpřed by měla tato rovina ideálně obsahovat také směr (vektor rychlosti) pohybu, měli bychom tedy doskakovat čelem, ne bokem.
Během doskoku dochází k excentrické svalové kontrakci, tedy k brzdivé svalové činnosti. Při té jsou svaly schopny vynaložit větší sílu než při kontrakci koncentrické, tedy při stažlivé činnosti svalu (Hollander et al., 2007). Samotné dřepy tedy k tréninku nestačí, pro dostatečnou adaptaci na zatížení vazivové tkáně je třeba do tréninku zařadit i excentrický typ zapojení svalů. Nejlépe tedy samotné seskoky.
Při tréninku na seskok z vyšší výšky je však třeba popstupovat opatrně a pozvolna, aby se i ostatní složky pohybového aparátu, především šlachy, stihly zátěži přizpůsobit. Na přechodu svalového bříška a šlachy dochází při přetěžování svalů k častým zraněním. Typickým chronickým zraněním způsobeným přetěžováním úponu čtyřhlavého svalu stehenního je skokanské koleno (patelární tendonitida), která se vyznačuje bolestí pod čéškou.

Výpočet síly působící při doskoku

Průměrnou sílu působící na cvičence při doskoku lze odvodit ze zákona o zachování mechanické energie. Práce vykonaná svaly při doskoku odpovídá pohybové energii těsně před dopadem, tedy i polohové energii na začátku seskoku:
Fs = mgh
F = mg*(h/s)
kde g = 9,81 ms^-2 je gravitační zrychlení, m je hmotnost cvičence, h je výška seskoku a s je svislá složka „brzdné dráhy“. Vidíme tedy, že s klesající brzdnou drahou střední brzdná síla významně roste
V praxi závisí okamžitá síla vyvíjená svaly na délce svalu, rychlosti pohybu (Hill, 1938) a na pohybovém stereotypu, tedy technice provedení. Průměrná výška muže je 168 cm a průměrná relativní výška těžiště je v 56 % výšky tělesné. Těžiště by tak v tomto příkladu během doskoku kleslo z 94 cm na 20 cm (výška v lehu na boku, odpovídající polovině šířky ramen průměrného muže).
Reálně jsou působící síly mnohem větší. Např. podle Puddle a Maulder (2013) odpovídá při seskoku z třičtvrtě metru síla působící na podložku trojnásobku tělesné hmotnosti.

Cvičení

  • dřepy – s výskokem; na jedné; ve stoji rozkročném, nohy vytočit
  • opakované výskoky na zídku a seskoky ze zídky
  • opakované výskoky do schodů a seskoky se schodů
  • opakované výskoky na zídky a seskoky s pohybem vpřed
    Lze využít tzv. plyometrická cvičení (rychlý přechod z excentrické do koncentrické svalové činnosti):
  • opakované přeskoky zídek snožmo s pohybem vpřed
  • přeskoky vyšších a nižších překážek v různých vzdálenostech (obr. 3)
    obr. 1 – Seskok s půlobratem
    obr. 2 – Seskok do kotoulu
    obr. 3 - Přeskoky vyšších a nižších překážek v různých vzdálenostech