Precision jump (skok na přesnost) / 17.02.2016

Skok na přesnost (anglicky precision jump, francouzsky saut de precision) je jednou z typických parkourových dovedností. Nejčastěji se jedná o skok odrazem jednonož nebo snožmo doskokem snožmo. Plocha, na kterou se doskakuje, bývá často velmi malá, například zábradlí, patník či horní okraj zdi. Precision lze provádět s pokračováním pohybu, tedy s dalším navazujícím skokem, nebo do zastavení.
Z pohledu biomechaniky je třeba při odrazu co nejpřesněji odhadnout potřebnou sílu odrazu tak, aby po skončení skoku těžiště cvičence skončilo nad bodem opory. Přitom je žádoucí co nejkonvexnější balistická křivka (tedy skočit co nejvíce do výšky), protože při doskoku pod nízkým úhlem je vyšší riziko „podklouznutí“ nohou.
Výraznou měrou se však na úspěchu podílí také fáze doskoku. Pokud to místo doskoku umožňuje, lze při a po doskoku udržovat rovnováhu přenosem váhy více na přední či zadní část chodidel. Podobně jako při balancování na tyči lze také využít nastavení polohy těla vysazením či prohnutím. Nejlépe lze však pracovat s působením reakční síly nohou a společně se setrvačnou silou pohybu nastavit výslednici těchto sil tak, že dostane těžiště do optimální polohy. V praxi to znamená, že pokud jsme skočili málo, zastavíme skok později (a s těžištěm dále k optimálnímu bodu), tedy více ve dřepu. Naopak pokud skočíme příliš daleko, zastavíme skok rychleji (v mírném podřepu), tedy dříve, než se těžiště dostane do bodu, ze kterého již není návratu. Oba způsoby, hluboký dřep i rychlé zastavení, však zatěžují pohybový aparát, proto je zásadou správného provedení techniky skoku na přesnost především přesnost při odrazu.
Při odrazu pomáhají paže k získání hybnosti rychlým pohybem do předpažení. Pokud je ve stejné úrovni vzhledem ke gravitačnímu poli (tedy ve stejné výšce), je z biomechanického hlediska optimální odraz v úhlu 45° k horizontále.
Během letu se paže pohybují z předpažení do zapažení. Pokud je po skoku navázán další skok, paže opět švihnou do předpažení pro získání hybnosti. Pokud skok končí v rovnovážné poloze, paže při doskoku svým pohybem ze zapažení do přepažení pomáhají získat rovnováhu.
Doskok by měl být proveden na přední část chodidla, ideálně v oblasti metatarzofalangových kloubů. Při doskoku na úzký objekt jako je zábradlí nebo hrana zdi se tak v závěrečné části doskoku mohou prsty obemknout a zajistit tak, že chodidlo nesklouzne ve směru vzad.
Pro skoky na přesnost, které mohou být nebezpečné, je třeba přítomnost osoby poskytující záchranu. Zachránce stojí většinou tak, aby zbrzdil případný pád vzad. Je také dobré, pokud cvičenec umí využít záchrannou techniku, např. při příliš krátkém skoku na přesnost je schopen provést kočičí skok (tzv. cat leap).
Skok na přesnost je jedním z prvků, při kterých může být faktorem neúspěchu strach. Je tak vhodným prostředkem pro rozvoj osobnosti jedince prostřednictvím jeho překonávání. I k překonávání je však třeba přistupovat racionálně a nepodcenit vliv aktuálního psychického stavu na sportovní výkon.

Cvičení

  • doskok na zídku, tyč, patník
  • doskok na vyšší / na nižší podložku
  • navazované skoky na přesnost
  • skok na přesnost s půlobratem či dvojným obratem
    obr. 1 - poloha při odrazu
    obr. 2 - poloha při doskoku
    obr. 3 - detail chodidla