Slavnostní zasedání Výboru ČOS k 100. výročí republiky / 12.03.2018

Přesně sto let od bitvy u Bachmače, která byla určující pro další osud československých legií v Rusku, se ve starobylém Karolinu konalo slavnostní zasedání Výboru České obce sokolské k 100. výročí založení republiky a XVI. všesokolskému sletu v Praze.

V sobotní podvečer 10. března se aula starobylého Karolina začala plnit hosty. Úderem 18.30 hod. zaujaly své místo čestné předsednictvo a významní hosté – předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch a velvyslanec Slovenské republiky Peter Weiss, starostka ČOS sestra Hana Moučková, prorektor Univerzity Karlovy prof, PhDr. Martin Kovář a děkanka FTVS Doc. MUDr. Eva Kohlíková, CSc. Za zvuku fanfár vpochodovali praporečníci s historickými prapory – praporem Sokola Paříž, pod nímž v létě 1914 pochodovali dobrovolní první tvořící se jednotky budoucích legií, proslulé roty Nazdar, praporem rodící se první jednotky čs. legií v Rusku (České družiny) a prapory, které ČOS věnovali prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk (v roce 1926 při příležitosti VIII. všesokolského sletu) a Edvard Beneš (při příležitosti X. všesokolského sletu v roce 1938). Českou a slovenskou hymnu zazpívaly pěvecké sbory Gaudium Praha Sokola Královské Vinohrady a Foerster Sokola Jihlava.

Českou obec sokolskou přivítal ve starobylém Karolinu proděkan UK Martin Kovář, který připomenul, že Univerzita Karlova nedílně patří k historii naší země a to samé platí i o ČOS – historie naší země a ČOS patří nedílně k sobě. Poté starostka ČOS sestra Hana Moučková poděkovala za přivítání a zahájila slavnostní zasedání.

Hlavní projev na slavnostním zasedání přednesla starostka ČOS sestra Hana Moučková, která v jeho úvodu připomenula historické události, které vyvrcholily před sto lety vyhlášením samostatné republiky, a historické souvislosti pojící se k ní. Plný text projevu naleznete na v příloze. V další části svého projevu mimo jiné řekla: „Říká se – a dějiny to mnohdy potvrzují –, že národ, který si neuvědomuje svoji minulost, nemá budoucnost. Totéž svým způsobem platí také o národu, který nectí své hrdiny, své příslušníky, kteří v době ohrožení vlasti i národa neváhali vzít do rukou zbraň a jít je bránit. To samé lze zřejmě říct i o organizacích, společenstvech, spolcích...

Nejde přitom o vyžívání se v minulosti, ale o uvědomování si sama sebe a svých kořenů, a také o vzory jednání a chování, o motivaci pokračovat v díle započatém předky, o hrdost na příslušnost k národu či určitému společenství lidí. Tomáš Garrigue Masaryk to přesně vyjádřil slovy: Národ, má-li existovat, musí mít vědomí vlastní dějinnosti, tak i vůli něco vykonat v přítomnosti i v budoucnosti. A jako se hodnota jednotlivce měří hodnotou jeho činů, tak se stejně měří i hodnota národa.

V letošním roce si připomínáme 100 let od vzniku našeho samostatného státu. V souvislosti s tím si připomínáme i nenahraditelnou roli Sokola v dění, které vyvrcholilo vyhlášením Československé republiky v říjnu 1918. Zhruba pět desetiletí – v dobách vlády totalitních režimů – byla tato role a také oběti sokolů v jejich boji za svobodu a demokracii – zamlčována ve snaze vymazat ji z dějin našeho národa a státu i z paměti lidí. Dnešní generace tak mnohdy mají zkreslené představy o významu Sokola a jeho vlivu na historický vývoj v našich zemích, tyto generace znovu mnohdy objevují historická fakta…

I proto je potřebné významné historické události připomínat, je potřebné vzít si z nich poučení i inspiraci pro budoucnost…

… Na místě může být otázka, proč sokolové v době 1. světové války – ale i v době odboje za 2. světové války – neváhali aktivně vystupovat za ideály svobody, demokracie a humanismu a obětovat přitom i své životy.

Odpověď je zdánlivě jednoduchá a stručná: Protože měli víru – přesvědčení a ztotožnili se s ideály a myšlenkami, které dali Sokolu do vínku jeho zakladatelé Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Měli vizi a odvahu uvést tyto ideály do života. Tato vize byla nadřazena všemu, i vlastnímu životu, v zájmu celku, v zájmu své vlasti.

Během jednoho sta let, které nás dělí od vzniku samostatného Československa, se svět výrazně změnil, změnila se i společnost.

Žijeme v globalizovaném světě moderních informačních technologií, který přeje individualismu. Egoistické individuální zájmy jsou pro mnohé prioritou nadřazenou všemu ostatnímu. Žijeme v době počítačů, které přinášejí i uzavírání se do jejich informačních či zábavních databází, mnozí lidé jsou čím dále více sami uzavření ve virtuálním světě. U počítače se necvičí a sociální sítě nemohou nahradit opravdové setkávání lidí, kteří spolu mluví a ne si pouze dopisují. Ne všem lidem ale takovýto životní styl vyhovuje. Alternativou k němu je činnost – program a filozofie Sokola. A že to je alternativa životaschopná, oslovující dnešní generace, svědčí i počet členů, jichž je v současnosti na 160 000…

… Naši sokolští předchůdci před sto lety měli jasnou vizi, jíž podřídili veškeré své jednání – vznik samostatného státu. Uskutečnění této vize nadřadili všemu ostatnímu, i ceně svých životů. Jaká je vize naší doby, naše vize?

Naše vize pro budoucnost:

● být významnou silou společnosti, která má vliv na formování dění v naší zemi,

● být silou, která hájí ideje svobody a demokracie, která nestaví zájmy jedince nad zájmy společnosti a zájmy našeho státu,

● být silou, která prosazuje slušnost a spolupráci, osobní kontakt a komunikaci mezi lidmi

● být silou, která nerozděluje, ale spojuje!“

Po projevu starostky ČOS vystoupil předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch, který ve svém projevu mimo jiné v úvodu připomenul podíl T. G. Masaryka na vzniku Československa, ale zároveň připomenul, že základem vzniku našeho státu byla činnost T. G. Masaryka, československé legie a Sokol. Dále M. Štěch hovořil o současnosti a mimo jiné zmínil, že se objevují názory, že Sokol patří minulosti. „Já s tímto nesouhlasím, takovýto názor svědčí o tom, že ti, kteří ho říkají, vůbec neznají historii Sokola a jeho myšlenky.“ Dále hovořil o tom, jak je v současnosti vnímán pojem vlastenectví, který někteří slučují s nacionalismem. V této souvislosti řekl: Zdravé vlastenectví a škodlivý nacionalismus jsou zcela protichůdné. Vlastenectví je pozitivní a nikdy jsme neměli pozitivnější organizaci, než je Sokol. Vždy, když bylo se Sokolem zle, bylo zle i s naší zemí.“ V závěru popřál mnoho úspěchů ve sletovém roce 2018.

Poté hovořil velvyslanec Slovenské republiky v ČR Peter Weiss, který vedle některých historických souvislostí připomenul i méně známou skutečnost, že sokolové bojovali rovněž ve Slovenském národním povstání – a v této souvislosti připomenul například generála Rudolfa Viesta. V roce 1937 bylo na Slovensku zhruba 50 000 sokolů. V závěru svého vystoupení popřál úspěch v sokolské činnosti a zdar letošnímu všesokolskému sletu. Své vystoupení zakončil sokolským Nazdar!

Po projevech vystoupily na závěr sokolské pěvecké sbory, které zazpívaly „Lví silou, letem sokolím“ a „Hoj vzhůru pestrý sokole“.

Po skončení slavnostního zasedání následovalo společenské setkání, při němž vystoupila Muzika souboru písní a tanců Josefa Vycpálka.


Projev starostky ČOS zde.