sportovní palác
v centru prahy

Tyršův dům, sídlo České obce sokolské, leží v jedné z nejstarších a nejpůsobivějších částí Prahy – na Malé Straně, nedaleko Pražského hradu. Tedy v místech, kde na vás historie dýchá na každém kroku a kde žil nejeden umělec.

V nedaleké Říční ulici bydlel třeba Karel Čapek, na Kampě zase Jan Werich. Malostranskými povídkami se proslavil místní rodák Jan Neruda. V místech, kde se nachází Parlament ČR, Úřad vlády a tři ministerstva, se Tyršův dům rozhodně neztratí. Naopak. Patří k tomu nejlepšímu, co po architektonické stránce Praha 1 nabízí.

Areál "Tyršáku" se nachází na Újezdě mezi ulicemi Všehrdova, Újezd, Hellichova a na východě jej uzavírá náhon Čertovka. Vznikl unikátní přestavbou původně renesančně-barokního Michnova paláce a jeho dostavbou. Je to komplex několika budov, které se kupovaly postupně, následně se rekonstruovaly a přistavovaly se nové a ty, které nespadaly pod památkvou ochranu a nehodily se pro sokolskou činnost, se bouraly. V areálu se nacházejí hned čtyři tělocvičny a vůbec nejstarší vnitřní bazén v Praze. I když to z ulice na první pohled nevypadá, Tyšův dům je důležitým centrem sportu v Praze. 

NEJSTARŠÍ ZMÍNKY SPOJOVANÉ
S LOKALITOU POD PETŘÍNEM

Tyršův dům stojí u náhonu Čertovka, při kterém od dávných dob stávaly mlýny. A právě mlýny jsou nám záchytným bodem při lokalizování nejstarších zmínek o dvorcích vystavěných kolem nich. Obdobně je na tom i „monte Petrzino“, která se v listinách pro přesnější identifikaci místa často vyskytuje. Dále nám k bližšímu určení pomáhá polohopisné srovnání s Malou Stranou – „ante civitatem Minorem Prage“ a především pojmenování podhradské vesnice Újezd.

Nejstarší zmínka o místě dnešního Tyršova domu je z roku 1293. Tehdy Jan, probošt vyšehradský, dostal darem od jeptišek chotěšovských „dvorec na Újezdě pod horou Petřínem“ a odkoupil mlýn přináležející témuž dvorci. Nacházíme se na konci 13. století, kdy na Pražském hradě stále ještě sídlili Přemyslovci a Újezd ležel za hradbami a branami pražských měst, na významné dopravní cestě ven z města. Stávalo zde několik dnes již zaniklých kostelíků.

Například v osadě Nebovidy, která se rozkládala západním směrem od Újezdu, věřícím sloužil farní kostel sv. Vavřince pod Petřínem, který byl někdy v této době goticky zaklenut. Na petřínské hoře se rozprostíraly vinice a ovocné sady a mezi kopcem a Vltavou stávaly viničné domky, hospodářská stavení, klášterní a jiné dvorce a již zmiňované mlýny.

přeměna zbrojnice
v Tyršův dům

V roce 1767 se majitelem výstavního paláce stal c. k. rakouský erár a za dva roky na místě původních zahrad před palácem vystavěl čtyřstrannou nízkou budovu nové zbrojnice, tzv. quarré (kvadrát).

Palác sloužil jako sklad a výroba střelných zbraní a pro potřeby vojáků bylo do stavby budovy necitelně zasahováno, například když v reprezentačních prostorách Michnova paláce byla zřízena kovárna, která brzy pokryla vzácné štuby mnohacentimetrovou vrstvou sazí.

V roce 1914 byla zbrojnice předána městu Praze, ale příslušníci armády ji definitivně opustili až v roce 1921. Zdevastovaný palác měl v té době čtyři křídla, příčný spojovací trakt, rizalit a tři nádvoří. V roce 1921 jej koupila Československá obec sokolská, která vypsala soutěž na projekt Tyršova domu. Z 23 návrhů první cenu získal architekt František Krásný. Stavba, u které se počítalo i s krytým bazénem, mohla začít. Úplně nově se postavila budova tělocvičny, kam byly v roce 1923 vloženy pamětní kameny. Severní a východní křídlo se protáhlo, čímž došlo k uzavření severního nádvoří ze všech stran, a tělocvična se propojila s Michnovým palácem. Quarré bylo zbouráno a na jeho místě vzniklo letní cvičiště.

Slavnostní otevření Tyršova domu proběhlo ve dnech 23. a 24. května 1925 za účasti prezidenta T. G. Masaryka a řady členů československé vlády.