Dědeček Ludvík Hraba: Sokolská čest a zkouška v nacistických i komunistických kriminálech

Z maminčiny strany nosím v srdci odkaz dědečka Ludvíka Hraby (1894–1975). Byl to úspěšný a pracovitý podnikatel ze Zásmuk, výrobce dřevěných hraček včetně známé společenské hry Člověče, nezlob se!. Především to však byl duší i tělem tělocvikář a významný sokolský činovník Kolínské župy Tyršovy. Pro dědečka Sokol nebyl jen cvičebním spolkem; byla to pro něj životní filozofie. Vychovával lidi k tělesné zdatnosti, ale především k morální čistotě, vlastenectví a vzájemné solidaritě. 

Když přišla německá okupace a v říjnu roku 1941 rozpoutalo gestapo rozsáhlou Akci Sokol s cílem zlikvidovat českou inteligenci a sokolské vedení, dědeček necouvl. Zapojil se do ilegální odbojové organizace ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího). V roce 1942 jej gestapo zatklo. Při výsleších na kolínském gestapu zažil nelidské týrání — vyšetřovatel ho tloukl lopatou do břicha, ale dědečka nezlomili. Následně prošel peklem terezínské Malé pevnosti a těsně před koncem války byl zařazen do pochodu smrti, ze kterého ho v jiném táboře naštěstí osvobodila americká armáda.

Člověk by si řekl, že po roce 1945 přijde spravedlnost. Jenže přišel únor 1948 a komunistická totalita. Můj dědeček byl podruhé zbaven majetku — továrnu mu znárodnili a jeho samého komunistický režim podruhé uvěznil a poslal na nucené práce do černouhelných dolů na Kladně. Přesto všechno z dědečka nikdy nečišela zahořklost nebo nenávist. Zachoval si sokolskou rovnost, nadhled a vnitřní svobodu, kterou mu žádný režim nemohl vzít. 

„Sokolské ideály nejsou prázdná hesla z kronik. Jsou to zásady, které prověří až chvíle, kdy jde o všechno — o svobodu, lidskou důstojnost a čest.“ 

Dědeček MUDr. Karel Pirk: Lékařská přísaha proti zlovůli gestapa 

Druhým pilířem mého života byl dědeček z otcovy strany, lékař Karel Pirk (1888–1968). Pocházel ze staré židovské lékařské dynastie Picků. Aby si mohl vzít svou milovanou katoličku Marii, přijal příjmení Pirk. Většina jeho židovských příbuzných však nacistické šílenství nepřežila a zahynula v koncentračních táborech. 

Dědeček Karel působil během války jako praktický lékař a spolupracoval s německou chirurgickou klinikou v Praze. Když viděl, jak okupanti posílají české mladíky na nucené práce do Říše, udělal to, co pociťoval jako svou povinnost: začal vystavovat falešné lékařské diagnózy a hospitalizovat je s vědomím profesora Holbauma (který byl po osvobození zatčen a tragicky zahynul při nucených pracích) pod smyšlenými chorobami. Tímto extrémně riskantním způsobem zachránil před nuceným nasazením na 200 lidí. 

Gestapo jeho činnost nakonec odhalilo a 30. listopadu 1944 si pro něj přišlo přímo do ordinace. Dědeček skončil na Pankráci (po týdenních výsleších v Petschkově paláci) v cele č. 14 v terezínské Malé pevnosti. I v těch nejhorších podmínkách si však udržel svůj pověstný nadhled (léčil spoluvězně) a životní optimismus, s nímž se po osvobození vracel k lékařské praxi. 

Odkaz pro dnešek: Proč musíme chránit sokolské a demokratické hodnoty 

Když se dnes dívám na příběhy obou svých dědečků, uvědomuji si, jak ohromné štěstí naše generace má, že může žít ve svobodné a demokratické zemi. Svoboda a demokracie však nejsou samozřejmostí. Jsou to křehké hodnoty, které vyžadují každodenní péči, občanskou odvahu a pevný charakter.

Autor: prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. 

Podívejte se na video, kde se pan profesor vyjadřuje k Památnému dni sokolstva.