Dnes již klasická, více než stoletá značka Sokola prošla za dobu své existence mnohými změnami, podmíněnými proměnami výtvarného stylu či obecného vkusu, což představuje na poli estetického cítění jev přirozený a neodmyslitelný. Důležitým faktem je, že všechny změny – někdy více, někdy méně zjevné – byly vždy kontinuální. To jest vždy respektovaly a zachovávaly základní konstrukci značky a pouze přizpůsobovaly kresbu detailů trendům dobové typografie.
S původní verzí značky Sokol se můžeme setkat nikoli hned u zrodu Sokolské jednoty v roce 1862, ale narazíme na ni až v sokolském periodiku Věstník, vycházejícím už v posledních dekádách 19. století. Koncept „o“ okolo „S“ je pro značku geniální výbavou více než na sto let. Specifickou podobu najdeme na diplomu Sokolské jednoty v Litomyšli. Autorem je Josef Mánes.

Samostatnou kapitolu v dějinách této značky tvoří mnohočetné místní repliky sokolských jednot, které při zachování původního grafického principu rozvíjely značky svébytnými způsoby. Na historických praporech jednotlivých žup se můžeme setkat s pestrou škálou někdy až kuriozních variant, do jejichž podob se promítaly nejen zdatnost a invence toho kterého místního tvůrce, ale například i folklórní vlivy dané oblasti či kraje.

S významným posunem ve vyznění značky se setkáváme v souvislosti s V. Sletem v roce 1907. Kontura písem získává více typografický charakter, ačkoli proporce a tvary liter ještě prozrazují doznívající vlivy secesního stylu. Velmi elegantní a kompozičně důsledně vyvážená je verze z roku 1920, použitá na vazbě Památníku VII. Sletu.

Snaha po dokonalém statickém vyvážení a harmonizaci složité tvarové kompozice zde působí nezvyklé, až groteskní umístění háčku nad písmenem „C“. Nicméně, jedná se patrně o nejnoblesnější verzi sokolské značky, kterou můžeme v historii nalézt (vpravo).

K dalšímu přelomu ve vyznění značky dochází v období první republiky. Její podoba se ustaluje do kruhové kompozice, s využitím kruhového tvaru litery „O“. Hravost a pružnost křivek se postupem času vytrácí, což je patrno ve srovnání stavu z let 1926 a 1932.

Pozoruhodné repliky se značka dočkala na obálce knihy „Sokolství Dr. Edvarda Beneše“ vydané roku 1948. Odklon směrem ke geometrickým tvarům dokumentuje verze použitá na vlajce 10. Sletu v roce 1938. Právě zde poprvé dochází k nepřehlédnutelné změně značky.

Tato verze byla svou podstatou převzata i pro Slet v roce 1994. Plastický efekt prolínání písmen „S“ a „o“ byl vypuštěn, čímž logo ztratilo prostorovou dimenzi a čitelnost.

Tvar a přesně definovaná barevnost současného loga (obchodní značky) České obce sokolské se ustálila v roce 2008. V září roku 2019 byl manuál aktualizován a umístěn na aplikaci BrandCloud: https://sokol.brandcloud.pro/cs#/

Sokol se od jiných spolků liší jednak svou nadčasovou myšlenkou a účelem a také svéráznými spolkovými kroji, vlasteneckým oblečením, které má svůj národní a mravní význam a lze podle něj sokoly bezpečně rozeznat. Je však potřeba zmínit, že sokolský kroj ještě nedělá sokola. Kdo není duchem a činností sokolem, nestane se jím pouhým oblékáním kroje a jeho nošením na veřejnosti.

Návrh, aby Sokolstvo mělo svůj kroj, vznikl již v roce 1862, kdy byl podán návrh br. J. Musilem. Nápad byl podporován bratry Grégrem, Krupkou aj. První návrhy kroje vytvořil Josef Mánes. Trvalo několik let, než byl ustanoven sokolský kroj a další řadu let, než se nakonec ustanovil tak, jak jej známe dnes. V současné době existuje mužská i ženská varianta sokolského kroje.