Je těžké najít motivaci k tréninku, když nemáte olympiádu jistou?

Jsem první pod čarou vlastně už od roku 2019, kdy se mi nepodařilo vybojovat nominaci na mistrovství světa ve Stuttgartu, ale získal jsem alespoň nějakou šanci díky tomu, že jsem se stal náhradníkem. Měl jsem ještě jednu možnost letos na jaře na mistrovství Evropy, ale i když jsem měl ze závodů skvělý pocit, zase to nevyšlo. Tak pořád čekám a doufám. Samozřejmě, že trénuju, i když nevím, jestli se mě týká vrchol sezóny. A je pravda, že někdy motivaci hledám hůř. Hodně mi ale pomohlo, že jsou teď v červnu závody světového poháru, a hlavně také mistrovství ČR, na které se moc těším. Takže o dva důvody víc se do toho zase pořádně obout.

Šance tu je, jeden ze závodníků možná do Tokia neodcestuje…

Ano, jedná se o jednoho Kubánce. Mezi gymnasty se o tom hodně mluví. I on sám uvádí na svých sociálních sítích, že ani netrénuje a do Tokia nechce. Ale dokud to oficiálně nepotvrdí kubánská federace, vůbec nic to pro mě neznamená.

Kolik hodin denně trénujete?

Trénuju každý den kromě neděle, a to jednofázově, tak tři hodiny. Když jsem byl mladší, bylo to mnohem víc, ale už mám nějaké zdravotní problémy. V roce 2018 jsem měl operaci ramena a bolest se začíná vracet. Doma v Pensylvánii mám pronajatou tělocvičnu jen pár minut jízdy autem od domu, se svým trenérem Petrem Hedbávným komunikujeme na dálku. Když jsem v Česku, připravuju se v Sokole Brno I.

Celý rozhovor si přetěte v novém čísle časopisu Sokol. Veškeré informace k předplatnému i archiv starších čísel najdete na stránce casopis.sokol.eu.