Irena Drábková pocházela ze sokolské rodiny, od mládí se věnovala sportovní a moderní gymnastice. Dlouhá léta vedla skupiny rekreační pohybové výchovy. Byla nejen nadšenou celoživotní sokolkou, ale také blízkou spolupracovnicí dlouholeté náčelnice ČOS Jariny Žitné, která odešla do sokolského nebe 17. února 2021.

„Se zármutkem jsem přijal zprávu o odchodu sestry Ireny a vyjadřuji upřímnou soustrast rodině i všem pozůstalým. Sestra Irena nám všem bude velmi chybět,“ uvádí starosta České obce sokolské Martin Chlumský. 

„Irena byla přátelská, obětavá kamarádka, výborná cvičenka a o její cvičitelské hodiny i nácviky byl velký zájem. Byla také autorkou nebo spoluautorkou společných sletových skladeb, které připravila s Jarinou Žitnou. Popisy jejich skladeb byly doplněny Ireninými obrázky, protože tehdy nebyla videa,“ vzpomíná na svou přítelkyni Ludmila Ryšavá ze Sokola Ořechov u Brna, která se rovněž podílela na přípravě akcí s názvem Sokolské Brno, které jsou součástí celorepublikového projektu SOKOLGYM.

Na XII. všesokolský slet v roce 1994 Irena Drábková s Jarinou Žitnou připravily skladbu Kužele a švihadla s hudbou Zdeňka Merty. Od 90. let byla sestra Drábková členkou ústředního sboru žen ČOS. Tehdy také vznikla na základě přání cvičenců myšlenka uspořádat Sokolské Brno 97. Pro tuto akci připravila s Jarinou Žitnou skladbu na Verdiho hudbu Ženy s kuželi.

Pak přišla v roce 1997 pro XIX. americký sokolský slet v Chicagu skladba Muž a žena, v roce 2000 na XIII. všesokolský slet Praporce s hudbou Zdeňka Merty a v roce 2006 na XIV. všesokolský slet duo sester Drábková – Žitná připravilo choreografii ke Zpěvu naděje. Ten si na sletu 6. července 2006 zacvičilo celkem 1317 cvičenek. Skladba odkazuje k českým a moravským lidovým písním a autorky v ní skrze svou choreografii v tanci s vlajícími širokými stuhami vyjádřily silné pouto a pevnou sounáležitost s naší národní tradicí a kulturou.

Na Sokolské Brno 2004 připravily Irena Drábková a Jarina Žitná skladbu se šály Můj domov a na Sokolské Brno 2010 to byla Malá hezká chvilka s hudbou W. A. Mozarta.

Na sestru Irenu nezapomeneme, zůstane v našich srdcích a vzpomínkách

„S Irenou jsem se seznámila v roce 1990, když jsme s Jarinou Žitnou a Věrou Pařízkovou pomáhaly obnovovat v Praze Českou obec sokolskou. Taky si pamatuji, že jsme spolu byly na sletu v Chicagu, a potom jsme s Irenou, jejím manželem a Věrou Pařízkovou jeli všichni do Kanady, jejíž část jsme společně procestovali,“ vzpomíná na Irenu Drábkovou Míla Pangrácová ze Sokola Říčany a Radošovice. Také přidává vzpomínku na společná setkání v Praze v Tyršově domě, kam se sjížděli župní vedoucí žen na ústředních cvičitelských srazech: „Obyčejně jsme všichni přijížděli už v pátek a byli jsme tam do neděle. Na srazu byl připravený program, jehož součástí byla třeba nějaká etuda a cvičení, kterou často vedla Irena anebo Jarina. Taky si vzpomínám, jak byla vstřícná, milá a pohotová, když vedla třeba nácvik na slet.“

„Potkala jsem se s Irenou několikrát. Jako s autorkou nebo spoluautorkou hromadných skladeb. Hezky se s ní spolupracovalo, protože byla velice sympatická, milá, a přívětivá, vždy zcela konkrétní při tom, když hodnotila. Líbila se jí tehdy pohybová náplň našich skladeb, takže nám naši práci pochválila,“ vzpomíná Anna Jurčíčková ze Sokola Mochov, která poznala Irenu Drábkovou v 90. letech právě v dobách obnovy Sokola po pádu komunistického režimu.

„Se sestrou Irenou jsem se znala dlouhá léta – od obnovení Sokola. Poznala jsem ji jako sokolku tělem i duší, člověka velmi pracovitého na vysoké odborné úrovni. Její nápady v choreografiích pohybových skladeb, které vytvářela se sestrou náčelnicí Jarinou žitnou, jsou nezapomenutelné. Kromě vysoké odbornosti jsem Irenu znala jako velmi kamarádského člověka, který se neuměl zlobit ani tehdy, když náhodou při tvorbě a nácviku něco nešlo. Vždy vše řešila s úsměvem a s dobrou náladou. Pro mě jako pro tenkrát začínající autorku hromadných skladeb byla výborným vzorem. Milá Ireno, za všechno velký dík,“ uzavírá vzpomínání na Irenu Drábkovou Lenka Kocmichová, náčelnice Sokola Praha Královské Vinohrady.

Odchod sestry Drábkové je pro Sokol bolestnou ztrátou, velmi si vážíme všeho, co pro Sokol vykonala. Její odkaz nevybledne, zůstane v našich srdcích.

Čest její památce a do sokolského nebe posíláme poslední NAZDAR!