Jak to všechno začalo

Již v roce 1914 navštěvovalo 9 členů z naší obce cvičební hodiny v Sokole Oslavany. V roce 1917 byla v Padochově založena pobočka oslavanské jednoty. Podařilo se získat potřebnou místnost tzv. „verandu“ v místním hostinci. Začalo se cvičit 29. 7. 1917 na popud Karla Vrbase a Jana Hrůzy v letních měsících ve Žlebí (Žlíbku), dále pak v hospodě u Danielů na tzv. Verandě (viz. foto).

Pobočka s mateřskou jednotou oslavanskou byla jednou z těch, které v nejhorší době válečné vyvíjela v tehdejší župě Rastislavově velmi dobrou činnost. 26. ledna 1919 byl ustanoven jedenácti členný prozatímní výbor. Starostou byl zvolen br. Suchý Josef, náčelníkem Vampula Václav, náčelnicí Veselá Anna, jednatelem Karpfl Vilém. Další členové výboru byli: Horák Jan, Cempírek Valtr, Vespalec Jan, Povolný Josef, Prokešová Emílie, Machulková Ludmila a Vampulová Věra.

Velkou ranou pro členstvo byla výpověď k 1. březnu 1919 z verandy hostince. Po mnoha jednáních s Rosickou báňskou společností se podařilo pronajmout starou kovárnu u jámy Františka. Čtyři měsíce práce bratrů a sester, dorostu a žactva, kteří odvezli hromady rumu, železa, opravili střechu, podlahu, cestu a hřiště, byly úpravy 13. července 1919 slavnostní besídkou ukončeny. 

Cvičební místnost o rozměru 20 x 7 m (viz. foto) využívali členové i jako jeviště, kde se pořádaly divadelní představení. Jednota zakoupila z vlastních zdrojů veškeré sportovní náčiní, jako byly kruhy, bradla, kůň, hrazda, žíněnky a vedlejší nářadí a židle pro divadelní odbor, který z vybraného vstupného kupoval vybavení. V roce 1919 se členové naší jednoty zúčastnili 12 závodů, cvičení, veřejných vystoupení a to v Brně, Němčicích, Ivančicích, ve Znojmě,  Oslavanech, Zbýšově a Vedrovicích. Byly sehrány 3 divadelní představení a 3 loutková. Musím podotknout, že jednota měla i svoji knihovnu. Na konci roku měla jednota 19 mužů, 22 dorostenců a 45 žáků. V té době necvičily ještě ženské složky.

První veřejné cvičení

V roce 1920 byl zvolen nový výbor v čele se starostou bratrem Eduardem Hrůzou, náměstkem Václavem Vampulou, náčelníkem Karlem Vrbasem, náčelnicí Zdenkou Prokešovou, vzdělavatelem Otakarem Zmítalem, jednatelem a matrikářem Vilémem Karpflem. Dále byli ve výboru Gross Jan, Machulka Antonín, Vavřík František, Sigmund Jindřich, Kotouč Josef, Brázdová Františka a Floretová Marie.

20. srpna se konalo první veřejné cvičení. Vesnicí se ubíral velký průvod rozjařených tváří za podpory ivančických kolegů. Skupinové cvičení žáků, žaček, mužů a žen bylo přivítáno velkými ovacemi. Prostné a cvičení na nářadí ukázalo, jak je dobré tělo udržovati, utužovati a nezapomínat na duši, neboť jen to obojí ukáže pravého sokola.

Cvičení se zúčastnilo 17 mužů, 15 žen, 40 žáků a 15 dorostenců. V divadelním sboru bylo 22 členů a v pěveckém sboru 37 členů. Odehrálo se mnoho divadelních představení, například Srdce, Václav Hradčický z Hradčic, Přítěž, Zlatý pás, Žena kterou jsi mi dal a další. Tohoto roku se zúčastnilo 10 členů místní jednoty (s doprovodem) VII. Všesokolského sletu v Praze.

29. 7. 1920 byl společně s hasiči uspořádán výlet na Václavku. Byla tam spousta lidí, dobrá společnost a tak se všichni bavili až do večera.

Část členstva se zúčastnilo VII. Sletu v Praze (viz. foto). Ti co se zúčastnili, dali jasnou odpověď nepřátelům sokolství, které zde bylo podněcováno.

Na podzim 1925 dostala jednota náhle výpověď od Rosické báňské, která potřebovala místnosti ve kterých se cvičilo, pro své potřeby. Jednota se ocitla bez tělocvičny. V obci, která v té době čítala 1 100 obyvatel, byly sice dva hostince, ale ty nechtěly Sokolu své místnosti propůjčit. Nebylo místo, kde by Sokol uložil svůj inventář jako hrazda, bradla, koně, 200 židlí, jeviště a jiné. Členové museli tyto věci uschovat po domovech. Přesto však, že činnost tělocvičná byla přerušena, neochabla činnost vzdělávací. Na schůze byl od Hasičského sboru propůjčen malý kabinet, jiné místnosti nebylo. Cvičenci navštěvovali cvičení v Oslavanech a tak se udržovali v činnosti. Nezbylo nic, než přemýšlet nad výstavbou vlastní Sokolovny na vlastním pozemku. 

Plány na novou sokolovnu

Po mnoha jednáních a schůzích byla 24. 4. 1926 podána žádost na Obecním úřadě k povolení stavby sokolovny. Byly vypracovány plány, které byly schváleny předsednictvím v té době již župy Jana Máchala. Schválen byl i rozpočet a tak na jaře 1927 se započalo se stavbou budovy, vlastně jen s částí sokolovny, protože nedostatek peněz nedovolil vystavit budovu dle plánu.

Členové sami nalámali kámen potřebný ku stavbě, odvezli na staveniště, pomáhali při kopání základů i při stavbě samé. Udělali dva železobetonové stropy o rozměrech 9,5 x 6,5 metru, dělali práce zednické a stolařské. Práce jejich byla korunována zdarem a byla postavena část budovy (dnešní jeviště a část Hospůdky) s předsíní a dvěma místnostmi pro účely spolkové a jednu menší jako skladiště kulis.

„V blízkém kamenném lomu přikročeno bylo k lámání kamene pro budoucí sokolovnu s jejíž stavbou se mělo započít až by se nastřádalo dosti kapitálu. Počet členstva kolísá mezi 40 – 50 muži a 15 – 20 ženami. Členové zaměstnaní jsou ve zdejších dolech a jen nepatrná část členstva má povolání jiné. Sestry jsou většinou bez zaměstnání – doma. Tedy hlavní část členů jsou lidé odkázáni jedině na svůj výdělek, který v dnešní době jest velice malý. Denní výdělek členů zaměstnaných v dolech obnáší 18 – 25 korun, což za dnešních poměrů nestačí ani na výživu rodiny. Měsíční výdělek obnáší nejvíce 400 korun, což nestačí na uhájení existence. Pracuje se v týdnu tři dny, nyní se pracuje v dolech 5 – 6 dní, ale nepotrvá to dlouho, snad do konce roku a pak se poměry vrátí opět do dřívějších kolejí, by snad se ještě zhorší.

Celý kraj rosicko – oslavanský jest znám z roku 1920 známým oslavanským pučem a všichni bratři zaměstnaní ve zdejších dolech snáší nátlak i pohrůžky komunistů, že budou-li nadále v Sokole, budou nuceni opustit práci. Nezalekli se a pracovali ku pozdvižení myšlenky sokolské v obci a práce jejich se dosti dařila. Získali si přízně obyvatelstva, které rádo posílalo své děti do Sokola, navštěvovalo naše podniky, které všemožně podporovalo. Rozpadla se D.T.J., rozpadla se i poději F.D.T.J. a jedině Sokol věnoval se tělesné výchově." 

V roce 1929 byl zvolen nový výbor jednoty. Starostou se stal Jaroslav Krška, místostarostou br. Vampula Václav, náčelník br. Vespalec Rudolf, náčelnicí Vampulová Věra, jednatel Sigmund Jindřich, vzdělavatel Karpfl Vilém a Mann Eda. Ti mohli konstatovat, že jejich součastný majetek činí 70 000 korun. 

„Jest s podivem, že vykonali jsme kus poctivé práce, nejen pro výchovu zdejší mládeže, ale i budoucí členstvo. Snad nikde v celé Československé obci sokolské nenajde se podobné jednoty, která v takovém prostředí vykonala takové dílo," píše v již zmiňovaném dopise starosta jednoty.

Již v roce 1930 byla na Okresním úřadě v Brně vydána licence na kinematografii v Padochově. Prvním kvalifikovaným promítačem byl Bohumil Mrázek. Roky 1930 až 31 byly pro všechny členy jednoty ve znamení výstavby a dokončování budovy sokolovny. Málo z nás si již v dnešní době dovede představit úsilí několika desítek obětavých lidí, kteří po těžké práci vykonávali ve svém volném čase téměř veškeré řemeslnické práce spojené s výstavbou. Byl postaven sál o rozměrech 9 x 14 metrů, galerie a boční místnost. Původní rozpočet 73 000 korun byl překročen o víc než 23 000 korun. Toto navýšení rozpočtu si vyžádala nutnost zvednutí původního jeviště o 1,25 m a dostavba přísálí, která nebyla v původních plánech. Celkový dluh se vyšplhal na 28 506.-Kč. Po velkém úsilí členů, vypsání dluhopisů a různých loterií a úvěrů, se po několika letech podařilo dluh splatit.

Slavnostní otevření sokolovny 12. 6. 1931

Vraťme se však k datu 12. července 1931. To je ten den, kdy byla slavnostně otevřena budova sokolovny. Slavnosti se zúčastnilo šest okresků. Župa Jana Máchala zorganizovala zájezdy z celého kraje na veřejné cvičení a též s prohlídkou dolů. Velká ukázka nadšení vyzařovala ze cvičení místních žáků pod vedením Richarda Janderky a Jana Vespalce, žákyně vedla Herma Němcová. Cvičení se zúčastnil též dorost, muži a ženy v krojích. Veřejnému cvičení bylo přítomno mnoho diváků nejen místních, ale i z celého okolí. Členové naší jednoty byli právem hrdí na dílo, které dokázali zbudovat.

Slavnostnímu otevření předcházel průvod od Františky na sokolovnu, kterého se zúčastnily stovky lidí a cvičenců.

Po slavnostním nástupu a proslovu starosty T. J. Sokol Padochov, byla vztyčena sokolská vlajka a začalo celo odpolední cvičení všech složek.

Tato devadesátiletá budova je nedílnou historií naší obce spojenou s mnoha událostmi jak kulturními, společenskými a sportovními. Je naší povinností tuto tradici udržovat a vážit si tohoto odkazu našich dědů a otců, kteří toto „DÍLO“ zbudovali. Bylo mi ctí po mnoho let být členem T. J. Sokol Padochov a být jedním ze starostů této organizace.