Co o Tyršovi ale vlastně víme, my, sokolové, kromě toho, že založil naši organizaci? Víme například, že bez jeho přičinění by pražské Národní divadlo vypadalo jinak, než jak ho známe? Kdo tedy vlastně Miroslav Tyrš byl?

V roce 1850 sice zahájil studia na právnické fakultě, ale již po roce přestoupil na filozofickou fakultu, kterou dokončil v roce 1855. V roce 1860 obhájil dizertační práci z filozofie. Sokolská organizace a její ideály se rodily právě v této době.

Postupně jej ovlivnilo několik filozofických směrů, z nichž čerpal pro svůj světonázor a s jejichž pomocí formoval své základní myšlenky. Zpočátku byl ovlivněn především Hegelovou filozofií. Čeští hegeliáni považovali za dominantní princip uspořádání mezilidských vztahů myšlenku bratrství, což nalezlo později svůj odraz v sokolském hnutí i v československých legiích. Zároveň Tyrš od mládí obdivoval především antické Řecko, tedy antický životní ideál harmonie těla a ducha. Na něm pak spočívala obě hlavní Tyršova filozofická období, schopenhauerovské a pozitivistický evolucionismus ovlivněný Darwinem.

Schopenhauerova filozofie soucitu s trpícími a lásky k bližnímu se patrně stala, vedle již zmiňovaného hegelianismu, jedním ze základů pozdějšího sokolského bratrství a měla vliv i na Tyršův asketismus. Propojení Schopenhauerovy filozofie s darwinismem vedlo Tyrše k filozofickému ideálu lidské budoucnosti spojené s humánními ideály dobra, krásy a dokonalosti, i ideálu spravedlnosti a demokracie.

Tyrš zdůrazňoval, že dějiny lidstva jsou věčným bojem o bytí a trvání. Svou filozofii dějin pojal Tyrš jako filozofii bratrství lidstva. V život ji uvedl v sokolství jakožto národním, nadnárodním i nadstátním hnutí za svobodu národů a jejich zrovnoprávnění, stejně jako i rovnost jednotlivců. Sokol tak vznikl jako všenárodní hnutí, které nemá být jakkoliv rušeno zájmy politických stran či náboženských vyznání: „Nevstoupils v obyčejný spolek, vstoupil jsi v spolek sokolský, spolek bratrský.“ Nadstranickost hnutí byla pro Tyrše zcela zásadní a zdůrazňoval ji opakovaně: „Naše věc není pro strany, nýbrž pro národ veškerý, nepodléhá změně jako názory politické a náboženské, nýbrž je věčně pravdivá a důležitá a stojí v tom smyslu povznesena nad spory dočasnými.“

Stejně jako staří Řekové kladl i Tyrš zájmy obce, vlasti a národa nad zájmy osobní. Antické ideály ale současně kombinoval s moderními myšlenkami předních evropských učenců. Význam spolkové činnosti viděl i v tom, že u malých národů rozmnožují sílu národa, jeho udatnost, houževnatost a kázeň. To se mělo naplno ukázat v letech první světové války, kdy sokolové vstoupili do historie jako zakladatelé československých legií. Zcela v duchu Tyršovy myšlenky silně ovlivněné darwinismem: „V zdravém těle, zdravý duch; i dodávám v silném těle, silný duch – to budiž především heslem naším. Národ slabochů nikam nedospěje.“ Vznik československých legií na sokolských základech byl zhmotněním Tyršových snah o to, aby se Sokol stal základnou brannosti národa.

Právě sokolskými hesly vytvářel Tyrš ideový zdroj sokolství. Jsou to de facto filozoficko-etické normy, kterými reagoval na nedostatky národního charakteru a národního vědomí, a kterými chtěl připravit národ tak, aby obstál v boji a soutěži s jinými národy. Za jedno z nejdůležitějších hesel tak pokládal „Vytrvalost!“. Za Tyršovo životní motto lze považovat úvodní větu z jeho hlavního teoretického díla, tedy Základové tělocviku z roku 1867: „Kde život, tam ruch, tam pohyb a změna bez ustání.“

To, že si Miroslava Tyrše poněkud neprávem spojujeme téměř výhradně s jeho zakladatelskou činností v rámci Sokola a s jeho aktivitami spojenými obecně s tělovýchovou, je pochopitelné. Vždyť například české tělocvičné názvosloví, které dodnes používáme, je jeho dílem. Velkého a dnes již bohužel pozapomenutého významu ale dosáhl i v oblasti výtvarného umění. Od konce 60. let 19. století se věnoval studiu antiky a dějinám výtvarného umění a estetiky. V oboru dějin výtvarného umění se v roce 1880 habilitoval na pražské polytechnice. V prosinci téhož roku převzal v Národních listech po Janu Nerudovi rubriku věnovanou odborným zprávám o výtvarném umění a kritice. Stále se zvyšující zájem o vědu jej na sklonku života vedl k tomu, že se vzdal náčelnictví Sokola i redaktorství v časopise Sokol. V roce 1882 začal jako soukromý docent přednášet na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity, aby se zde stal v lednu 1884 mimořádným profesorem.

Text: Michal Burian

Celý článek si můžete přečíst v prosincovém čísle časopisu Sokol. Předplatné na rok 2021 ZDE.